|
Studium na ZSF JU si Běla Třebínová (rozená Hlaváčková) vybrala kvůli tomu, že fakulta nabízí obor propojující zdravotní a sociální oblasti. S pobytem v nemocnici měla v té době už totiž dost zkušeností, protože na gymnáziu onemocněla juvenilní revmatoidní polyartritidou – to ji však neodradilo od rozhodnutí jít z Náchoda, kde bydlela, na vysokou školu až do Českých Budějovic. „Průnik zdravotnického a sociálního zaměření se mi zdál dobrý, žádná jiná fakulta tehdy toto propojení nenabízela. Náš ročník byl atypicky pojatý na čtyři roky, což zpětně hodnotím jako velké plus, protože naše studium mělo spád, který mi vyhovoval,“ vzpomíná absolventka z roku 1998.
Už tehdy naše škola dbala na spojení teorie a praxe, což bylo podle Běly Třebínové dobře, protože si mohla vytříbit názor, kam ve své kariéře dál směřovat. V době, kdy studovala, ještě chyběla některá skripta, proto bylo nutné chodit téměř na všechny přednášky. Ráda vzpomíná například na přednášky profesora (tehdy ještě docenta) Velemínského. „Možná jsme si méně užili klasického studentského života, ale bylo to fajn,“ ohlíží se. Velmi na ni zapůsobila praxe v hospici v Červeném Kostelci, který byl tehdy prvním v celé republice. Potkala se tam s doktorkou Marií Svatošovou, která byla iniciátorkou tohoto hnutí a hospic založila. „Seznámila jsem se s tím, jak může vypadat kvalitní péče o člověka v terminálním stadiu života – jak mu zajistit důstojnost, jak s ním komunikovat … A taky jak může a má fungovat kolektiv, který o tyto lidi denně pečuje,“ říká. Jedna z jejích spolužaček, s nimiž se Běla pravidelně schází, se věnuje hospicové péči v Třeboni.
Nemoc ji během studia na fakultě významněji neomezovala, potíže nastaly až později, kdy už začala pracovat. Po promoci nastoupila na úřad práce v Náchodě. „Realita tam byla tvrdá, zažila jsem spoustu dramatických situací. Vzpomínám, jak jsem jednomu uchazeči doporučila, kam může nastoupit do práce. Začal být tak nerudný, až přeskočil stoly a panu vedoucímu, který se jal mě s kolegyní hájit, jednu praštil. Naštěstí náš vedoucí měřil dva metry, což ale útočníka neodradilo, protože byl fakt rozzlobený, že pro něj máme práci! Takové prostředí dá člověku dobrý vhled do fungování státní správy. A já nezahazuju žádnou zkušenost,“ vzpomíná. Bohužel hned v prvním roce zaměstnání musela s páteří na operaci, po níž přišly velké zdravotní problémy, v jejichž důsledku musí být na invalidním vozíku.
Od roku 1999 je paraplegičkou, což ji však nepřimělo k rozhodnutí všechno vzdát. Naopak, vyprovokovalo ji to projevit svoji odvahu a bojovnost. Vrátila se k plavání, kterému se úspěšně věnovala v dětství, a tím vplula do velmi aktivního života. Vybojovala desítky medailí na těch nejvýznamnějších závodech včetně paralympiád, v roce 2008 a 2010 byla vyhlášena nejlepším handicapovaným sportovcem ČR a za rok 2016 byla třetí. V tom roce – aniž to ještě plánovala – významně zabodovala na paralympiádě v Rio de Janeiro. Poté svoji úspěšnou sportovní kariéru uzavřela, aby se mohla věnovat synovi i manželovi a najít si práci, kterou lze s rodinou skloubit.
Vede projekt Domino, který navštěvuje asi čtyřicet lidí ve věku 35 až 84 let s chronickým duševním onemocněním. Nabízí jim poradenství sociální i psychoterapeutické, aktivní trávení volného času, například textilní a keramické dílny, ale i praktickou pomoc, jako je třeba doprovod k lékaři či společné vaření. „Snažíme se poskytnout jim klid a zázemí, aby nemuseli být znovu hospitalizováni – jedním z našich hlavních cílů je, aby naši klienti mohli žít doma ve svém přirozeném prostředí a nemuseli do nemocnice či do ústavu. Pomáháme i při hledání práce, k čemuž přispívají i například tréninky paměti a různé metody rozvoje kognitivních schopností,“ vysvětluje Běla Třebínová. Uvědomuje si, že v určitém ohledu jsou na tom lidé s duševním onemocněním hůř než vozíčkáři, protože jejich problém na nich není na první pohled vidět. Díky tomu, že se sama musí potýkat s řadou omezení, má šanci leccos chápat lépe než zdravý člověk „A možná ostatním postiženým lidem můžu sloužit i jako příklad, že jsou věci, s nimiž má cenu se prát. Naučit se s nimi žít a přijmout je,“ shrnuje.
Odkazy:
Stránka o Běle Třebínové na Wikipedii
Web projektu Domino
Rozhovor s Bělou Třebínovou po olympiádě v Rio de Janeiru
Křest knihy "Mušketýři z Ria"
Článek a rozhovor pro Český rozhlas (2011)
|
