K trénování paměti se hodí nejen slova, ale také třeba hudba a ticho

K trénování paměti se hodí nejen slova, ale také třeba hudba a ticho

S velkým zaujetím a soustředěním poslouchali lidé v zaplněném přednáškovém sále A budovy Uran rady a finty, jak si udržet dobrou paměť. Lektorky z Ústavu zdravotně sociální práce – Centra pro seniory ZSF JU tam v úterý 11. března uspořádaly další z oblíbených Dnů trénování paměti. Přichystaly pestrý program náročný na koncentraci, ale kromě různých technik v něm našly své místo i hudební ukázky, a dokonce ticho. "Zaposlouchejte se do ticha a pak řekněte, co všechno jste v něm slyšeli," zněl jeden z úkolů.

Další návody byly v podobném duchu: zkuste namalovat hudbu, zazpívat obraz, usmát se jako Mona Lisa, psát oběma rukama najednou, ... Dobrá paměť je totiž významně spjata s tvořivým vnímáním světa a v neposlední řadě i se zvědavostí a schopností žasnout. I proto úterní akce končila přednáškou na téma Myslet jako Leonardo da Vinci. Mgr. Markéta Skálová ji připravila natolik inspirativně, že si účastníci odnesli domů spoustu naděje, co všechno mohou s trochou koncentrace a cílevědomosti dokázat – a také že se vůbec nemusí bát udělat chybu, protože i tento génius jich udělal spoustu. Akce se konala u příležitosti Národního týdne trénování paměti, který vyhlašuje Česká společnost pro trénování paměti a mozkový jogging. V publiku převažovali senioři, ale se zaujetím se zapojovali i studenti – naučili se třeba užitečnou metodu, jak si zapamatovat čísla zákonů.

Organizátorky PhDr. Lenku Maťhovou a Mgr. Kateřinu Kosovou, které si k mikrofonu pozvaly i další hosty včetně studentů, zájem publika ochotného spolupracovat velmi potěšil.  "Dobrá paměť je velké bohatství, a to nejen pro seniory. Hodí se samozřejmě i studentům, ale trénovat by ji měl každý člověk," shrnula dr. Maťhová. Kdo přijde příště, už bude mít náskok – věřme, že mu z paměti nezmizí například poznatky, k čemu jsou dobré paměťové háčky nebo jak využívat akrostikum. 

K mladším účastníkům patřil muž z Českých Budějovic, který chodí i na mozkový jogging a arteterapii. Ocenil hlavně návod, jak si zapamatovat jména a tváře lidí, s nimiž se setká poprvé. "Když se mi někdo představí, stává se mi, že vzápětí jeho jméno zase zapomenu, což není příjemné. Jsem proto rád, že už vím, jak na to," shrnul. Bývalá učitelka Jana Pancířová patří k pravidelným účastníkům těchto akcí, takže spoustu technik už zná. Tentokrát se jí velmi líbila přednáška o da Vincim i pestrost a propracovanost celého dne. "Setkala jsem se s názorem, že nemá smysl, aby se děti ve škole učily básničky, že je to zbytečné memorování. Vždycky jsem ale říkala, že je to trénování paměti, a tady jsem si svůj názor potvrdila," konstatovala spokojeně. 

Přiložené obrázky