Plánovaná akce
(14.12.2017)
Cílem konference, kterou zorganizovali sami studenti ZSF JU, bylo poukázat na multifunkčnost sociálního pracovníka
Velmi milou, působivou a neformální atmosféru měla historicky první studentská konference, kterou ve čtvrtek v přednáškovém sále A zorganizovali studenti navazujícího magisterského studia oboru Rehabilitační-psychosociální péče o postižené děti, dospělé a seniory. Pestrý program začal v 9 hodin a trval až do večera, kdy ho ukončila diskuse nad filmem se zdravotně sociální tematikou. „Cílem naší akce je hlavně poukázat na multifunkčnost sociálního pracovníka,“ řekli v úvodu studenti 2. ročníku Andrea Matějková a Martin Fuit, kteří poděkovali fakultě za možnost konferenci uspořádat podle vlastních představ.
Proděkan pro akademické záležitosti Mgr. et Mgr. Ondřej Doskočil, Th.D., naopak poděkoval jim a celému organizačnímu týmu – za to, že se rozhodli pořádat akci, kterou jim nikdo nenařídil a není nutné se jí účastnit kvůli získání zápočtu či nějakých bodů. „Je skvělé, že tahle akce vznikla zespodu a že jste ji vytvořili zcela spontánně," uvedl proděkan. Podle něho k tomu, aby byl člověk opravdu profesionálem, patří i sebevědomí či sebeuvědomění vedoucí k posílení profesní identity. „Myslím, že v případě povolání sociálního pracovníka máte být na co hrdí, a hluboce se před vámi a před vaší profesí skláním,“ uvedl proděkan Doskočil.
Konferenci si studenti zorganizovali v rámci předmětu Metodika výchovy, vzdělávacích a aktivizačních činností, a to za podpory Mgr. Ing. Renaty Švestkové, Ph.D. Byla určena jak pro studenty naší fakulty i ostatních fakult, tak pro další zájemce a širokou veřejnost. Její velkou předností byla neformálnost a svěží komunikace. Atmosféru pozitivně ovlivnilo, že výběr hostů byl vedený často i osobním přátelstvím s lidmi, kteří mají k danému tématu co říci, protože ho každodenně prožívají ať už ve své práci, či v soukromí. Po skončení konference studenti vyhodnotí své zkušenosti s pořádáním akce tohoto druhu – co se díky tomu naučili a co mohli udělat lépe a jinak.
Při sestavování programu oslovili odborníky působící v sociálních službách, ale také klienty organizací nebo jejich rodiče, kteří byli ochotni svěřit se se svými životními příběhy. Hned úvodní blok příspěvků byl velmi působivý a dojemný. Hlavně díky tomu, že hosté mluvili o tématech, k nimž mají osobní vztah, takže se mohli rozdělit o vlastní zkušenost z náročných situací, které bohužel k životu také patří. Všichni lidé, kteří vyprávěli o tom, co znají na vlastní kůži, se shodli v jednom bodě: Zcela zásadní význam má, do jaké míry člověk přijme své postižení či smutnou situaci, již prožívá. Zrakově postižený Jiří Holzinger z Tyfloservisu vysvětloval, jaké jsou předsudky o lidech s tímto handicapem a jak se s nimi vypořádat. Magda Kümmelová, která působí v organizaci Modrá pomněnka, se zabývala psychosociální péčí o nevyléčitelně nemocné a jejich blízké, přičemž se studentům svěřila i s osobní zkušeností s umíráním. Pak vystoupil vozíčkář-paralympionik František Serbus s příspěvkem na téma „Jak může sport člověku změnit život (DMO)“. Při jeho vyprávění se publikum i hodně zasmálo, protože tento mladý muž se se svým handicapem dokáže utkat velmi energicky, nápaditě a s humorem. Působí na FTVS v Praze, věnuje se sportu boccia a ve volném čase vybírá hudbu pod jménem DJ Kolečko.
Silným zážitkem bylo také setkání s maminkou postiženého Ondřeje Kubíčka, která poutavě vyprávěla o tom, co obnáší neustálá péče o jejího šestadvacetiletého syna. Je velmi vděčná soběslavskému středisku Rolnička, v němž je dobrovolnicí i studentka ZSF JU Lenka Maťhová, která maminku se synem na fakultu pozvala a doprovodila. Mladý muž je upoutaný na vozík a nemůže ani mluvit, ovšem jeho mysl je jasná a dobře ví, co chce říci. V rozhovoru s ním je proto zcela zásadním prostředníkem komunikační tabulka s jednotlivými písmeny, obrázky a fotografiemi. Studenty tato pomůcka hodně zaujala a na místě se přesvědčili, jak dobře funguje.
Zajímavými a různorodými příspěvky a setkáními byl naplněný celý den, což naplnilo cíl této akce – ukázat, jak je práce sociálního pracovníka rozmanitá a čím vším může být užitečný. Vtipně to shrnula Monika Kochlöflová pracující v organizaci Rozkoš bez rizika: „Je to práce všeho druhu, pružná a flexibilní. Zkrátka Ferda Mravenec,“ řekla s nadsázkou. Zaujetí všech hostů pro jejich profesi bylo pro naše studenty velkou inspirací a dostali i nabídky, aby se do takové práce po absolvování školy zapojili.
