Plánovaná akce
(9.4.2016)
Kontexty klinické kineziologie III. měly letos téma „Sám sobě terapeutem“
Sobotní setkání fyzioterapeutů zaplnilo přednáškový sál A budovy ZSF JU Vltava bohatou diskusí i praktickými ukázkami
Zdravotně sociální fakulta JU v Českých Budějovicích a Česká kineziologická společnost uspořádaly v sobotu 9. dubna odbornou konferenci pro fyzioterapeuty, rehabilitační lékaře, studenty a další odbornou veřejnost nazvanou Kontexty klinické kineziologie III. Konala se po celý den v posluchárně A budovy ZSF JU Vltava a zúčastnilo se jí 110 lidí z celé republiky i ze zahraničí, mezi nimiž byli lékaři a fyzioterapeuti z praxe a studenti z různých fakult.
„Je to už třetí ročník akce, která se setkala s velkým zájmem odborníků a vždy ji provází bohatá diskuse. Svým pojetím je zaměřená více na terapeuty a studenty fyzioterapie a rozvoj jejich osobnosti, než na klinickou problematiku našich pacientů. Tím je jedinečná,“ shrnula za organizátory MUDr. Mgr. Marcela Míková, Ph.D.
Letos organizátoři zvolili téma „Sám sobě terapeutem“, které je celospolečensky velmi aktuální. Motivace vést dobře terapii, a přitom zůstat "všímavý sám k sobě" a "nevyhořet", je v rukách, respektive v mysli, každého terapeuta. „Například v Anglii jsou techniky směru Mindfulness-Všímavosti velice žádané a jsou součástí vzdělání terapeutů, učitelů i pacientů. Nejedná se o recept či jasně danou metodu, ale o postoj – postoj bytí terapeuta v terapii,“ vysvětlila Míková. Účastníci diskutovali například o rozvoji osobnosti fyzioterapeuta, sebeuplatnění v profesi, uvědomění a sebepoznání skrze fyzioterapii a také o prevenci.
Akce má už z minulých ročníků dobré jméno, takže pozvání opět přijala řada odborníků. Spojuje je nekonvenčnost, a to jak osobnostní, tak profesní. Už předchozích ročníků se účastnil významný neurolog, neurofyziolog doc. MUDr. František Véle, CSc., jeden ze zakladatelů „Pražské školy“ fyzioterapie. Stál u zrodu tradice těchto konferencí a letos ze zdravotních důvodů (bude mu už 95 let) do Českých Budějovic nepřijel, ale promluvil k účastníkům v aktuálním videu. Mnozí hosté jezdí na tuto akci pravidelně, například PhDr. Tereza Nováková, Ph.D., která vyučuje fyzioterapii na FTVS v Praze. "Tato akce je specifická tím, že její program na rozdíl od klasické konference netvoří časově limitované přednášky, ale je to vlastně proud diskuse, která se vyvíjí a v níž informace sdílíme ve velmi přátelském prostředí," shrnula.
V programu vystoupili i hosté ze zahraničí: více než 15 let žije a pracuje ve Velké Británii fyzioterapeutka Martina Kaucká, která se zabývá především dlouhodobou terapií neurologických pacientů. S ní dorazil do Budějovic také její kolega a terapeut Stuart Robertson, který školí techniky „Mindfulness“ a „Mindful Breathing with Movement“ jak terapeuty, tak pacienty. Jedná se o cílené sebeuvědomění v průběhu terapie, což umožňuje terapeutovi zůstat vnímavý ke svým potřebám v průběhu terapie a pacientovi nabízí možnost aktivní mentální účasti během terapie a možnost vlastního sebepoznání, se kterým může pracovat jak při terapii, tak i v každodenním životě. Součástí akce byla i praktická cvičení.
Rozhovor s PhDr. Markem Zemanem, Ph.D., zástupcem ředitelky Ústavu fyzioterapie a vybraných medicínských oborů:
Jak hodnotíte výběr tématu a průběh konference?
Téma je oproti obdobným konferencím v podstatě unikátní, lze ho shrnout asi takto: Být dobrým fyzioterapeutem znamená přistupovat ke svému tělu a pojetí této práce zodpovědně. Fyzioterapie využívá přírodních zákonitostí, ale klíčová je právě osobnost fyzioterapeuta, který potřebuje informace a zkušenosti. Pokud má být terapie efektivní, musí být sám terapeut v pohodě a dobrém nastavení, protože on ty emoce přenáší. Podobně jako celá naše fakulta naplňuje multidisciplinární holistický přístup, tak je to třeba zohlednit i ve fyzioterapii. Emoční stránka v této profesi je neoddělitelná. Jsem rád, že se mluvilo i o tom, jak je důležité vybrat a přizpůsobit danou terapii konkrétnímu pacientovi a nesklouznout k šablonovitému přístupu a celkově působit i na společnost spíše preventivně než terapeuticky.
Lze uplatnit poznatky zde získané i během studia?
Ano, v rámci psychosociální hygieny je důležité tyto poznatky mít, a to nejen pro praktikující fyzioterapeuty, ale právě i pro studenty, kteří by se s tím měli dobře seznámit už během studia, protože je to trend budoucnosti. Diskuse byla bohatá a velmi přínosná a jsem rád osobně i za fakultu, že většina účastníků vytrvala až do úplného závěru akce v pozdních odpoledních hodinách.
Zapojili se do diskuse i studenti?
Ano, zapojili. Navíc mě potěšilo, že se jí zúčastnilo mnoho studentů fyzioterapie jak z naší fakulty, tak i z dalších škol. Do diskuse se zapojovali a bylo patrné, že se nebojí klást otázky a že dobře formulují své myšlenky. Bylo poznat, že i díky stávajícímu systému průběžných praxí a celkově dobrému systému konstrukce praktické výuky, kterou se můžeme chlubit mezi ostatními takto zaměřenými školami, jsou naši studenti zkušení a samostatní, takže jejich dotazy byly fundované a v podstatě srovnatelné s dotazy ostatních přítomných fyzioterapeutů s mnohaletou klinickou praxí. Jsem potěšen, že spoustu zmíněných a diskutovaných principů, které já i moji kolegové při výuce již uplatňujeme, nám potvrdily i zkušenosti zahraničních lektorů. Je to pro nás signál, že jdeme správnou cestou a že můžeme jít v některých ohledech sebepoznávání ještě dále.
