Vyšla reportáž o náročném kurzu studentů oboru Zdravotnický záchranář

V celokrajské příloze Deníku Týden vyšla 19. září reportáž nazvaná Dřou, aby pomáhali, v níž autorka Radka Doležalová líčí praktickou přípravu studentů ZSF JU, oboru Zdravotnický záchranář, na budoucí náročnou profesi. Tradičně na konci léta studenti tohoto oboru vyjíždějí k Lipenskému jezeru a učí se mimo jiné i slaňovat, přičemž pacienta transportují z vrcholu zříceniny Vítkův hrádek. Text článku je níže, vytištěná reportáž v příloze této zprávy:

Není cvičení jako cvičení. Budoucí záchranáři z Jihočeské univerzity dostávají do těla i do hlavy, aby si zažili náročnost profese, na kterou se připravují.
Lipno nad Vltavou – Dvě desítky budoucích profesionálních zachránců životů ze Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity se začátkem září připravovaly v lipenských lesích i vodách na svoje povolání. Od úterý do čtvrtka tu trénovali studenti druhého ročníku oboru Zdravotnický záchranář náročné modelové situace. Pět hodin trvalo studentům, než prozkoumali čtverec o výměře jednoho kilometru čtverečního. Potmě, jen s vlastními zdroji světla, tu v náročném terénu hledali paraglidistu, který havaroval.
Dobu, kterou řešením modelové situace strávili, prodloužilo i to, že instruktoři figurínu zavěsili do korun stromů ve výšce deseti metrů. Jindy studenti pracovali za světla, ale v mokru. To když museli překonat řeku u Čertovy stěny a transport pacienta na vrchol skály.
Třídenní prověrku fyzických, ale hlavně psychických sil jim připravili jejich instruktoři předmětu Profesní tělesná výchova, kteří jsou členy jihočeské policejní zásahové jednotky a náročnost výcviku jejich kmenovému zaměstnání odpovídalo. „I když jsme byli unavení a občas naštvaní, byli na nás instruktoři hodní. Jsou prý už za ty roky zvyklí,“ shrnula průběh kurzu Martina Baboučková, údajně zcela svobodně a bez mučení.

„Zatím nejsou úplně vyzrálí, učíme je se rozkoukat. Ze začátku má každý obavy a zábrany. Když musí například upevnit lano tak, aby po něm bezpečně slanili nejen oni sami, ale i pacient a ostatní kolegové z týmu, prověří to jejich psychickou odolnost, zažijí stres a strach. Zjistí si, kde jsou jejich hranice. Nikdo ze studentů ale neměl takový blok, že by nedokázal ve výšce pracovat,“ vysvětlil instruktor Pavel Schwarz. Zajímavé je i to, že na kurzu vládla naprostá genderová rovnost. Na ženy tu byly kladeny zcela stejné nároky jako na muže. „Že bude kurz až tak náročný, jsme nečekali, naštěstí jsme se postupně zlepšovali, a tak jsme byli nakonec spokojení,“ řekla studentka Martina Baboučková. „Cvičili jsme každý den a každou noc, pořád jsme tahali těžká nosítka. Bylo to opravdu náročné. I psychicky. První dva dny navíc pršelo. Ale víme, že chceme školu dokončit a bez tohoto kurzu to nešlo, takže jsme to nevzdali a postupovali. Pro mě bylo nejtěžší překonat s pacientem ve výšce hranu Vítkova hrádku. Také jsem vázala dva kotevní uzly pro celý tým a všichni pak na tom slaňovali. Překontrolovala jsem si to asi desetkrát. V tu chvíli mi to celé došlo, že to po mě nikdo nebude v reálné situaci kontrolovat a bezpečnost všech je moje zodpovědnost,“ řekla mladá žena, která o sobě říká, že se těší a zároveň bojí, že bude moci při své práci být u pacienta jako první a zásadně ovlivnit jeho zdravotní stav.