Kapitola VII
Současné postavení a perspektivy dalšího rozvoje toxikologie
Toxikologie jako vědní
obor neměla nikdy v minulosti takový význam jako v současné době. Je to
logické z mnoha důvodů. Množství chemických látek s nimiž lidé přicházejí do
styku se neustále rozšiřuje a mnohé z nich mohou představovat vážné riziko pro
člověka nebo přírodu. Přestože v průmyslově rozvinutých zemích jsou pro práci
s chemickými látkami vypracovány závazné předpisy a jsou zpracovány podrobné
mechanismy kontroly jejich dodržování, nemůžeme v žádném případě považovat
práci s chemickými látkami za stoprocentně bezpečnou. V současné době přibývá
každým rokem více než 1 milion nově připravených, izolovaných a popsaných
látek a přestože jen nepatrný zlomek z nich se stane předmětem zájmu
chemického průmyslu a je vyráběn ve významných množstvích, jejich počet se
zvyšuje mnohem rychleji než toxikologické vědomosti o nich. Právě tento
nekontrolovaný růst počtu chemických látek představujících dosud nepoznané
toxikologické riziko pro člověka a přírodu je typickým fenoménem doby.
Toxikologie se musí těmito problémy vážně zabývat, má-li plnit svou
společenskou funkci.
Problém je především
v tom, že manipulace s chemickými látkami a zejména jejich vliv na životní
prostředí a zpětně zase na člověka, představují dosud málo známá rizika, z
nichž mnohá se mohou projevit až v daleké budoucnosti. To však neznamená, že
zde nejsou rizika bezprostřední, zcela aktuální, často ohrožující velké
množství lidí nebo rozsáhlé plochy země. Jsou to zejména chemické havárie, ke
kterým může dojít, a jak nás historie poučuje tak také dochází, všude tam, kde
jsou chemické látky vyráběny, zpracovávány, přepravovány a skladovány. K
chemické havárii může dojít v důsledku selhání kontrolních mechanismů,
nedbalostí či náhodou, jako následek přírodní katastrofy či teroristické akce.
Vždy při něm hrozí nebezpečí nekontrolovaného úniku velkých množství
jedovatých chemikálií, ohrožujících široké okolí. Příkladem mohou být chemické
havárie v italském Sevesu, indickém Bhópálu i jinde, které si vyžádaly
desetitisíce lidských životů a způsobily nesmírné utrpení a trvalé poškození
zdraví dalším tisícům obětí.
Mnohé chemikálie mohou
být zneužity přímo pro účely chemického terorismu nebo vedení chemické války a
na tom nic nemění ani různé mezinárodní úmluvy, přijaté pro omezení rizika
chemického útoku. Dostatečným důkazem toho, jak obtížné je zneužití chemických
látek zabránit, může být válečný Íránsko-Irácký konflikt nebo teroristické
útoky v japonských městech Matsumotu a Tokyu, vedené proti civilnímu
obyvatelstvu pomocí nervověparalytické látky sarinu. Zejména teroristický útok
v tokijském metru (20. 3. 1995), při němž bylo intoxikováno více než pět a půl
tisíce lidí a při němž zahynulo 12 obětí, poukázal na to jak nebezpečný je
chemický terorismus a jak obtížné je bránit se před ním. Celková bilance dvou
japonských teroristických útoků, šest tisíc intoxikovaných a 20 mrtvých, je
výmluvným důkazem nebezpečnosti chemického terorismu a to je nutno zdůraznit,
že shodou velkého počtu náhod byly oba útoky z pohledu teroristů (náboženská
sekta Óm šinrikjó, vedená svým gurru Shoko Asaharou) mimořádně nevydařené.
Pravděpodobnost opakování dalších teroristických útoků pomocí jedovatých
chemických látek je vysoká, čemuž napomáhá snadná dostupnost vhodných
chemikálií a jednoduchost provedení teroristického útoku. Sortiment látek
vhodných pro teroristické útoky se neustále rozšiřuje a s rozvojem chemie a
molekulární biologie se tyto látky stávají dostupnější i v množstvích,
zajímavých pro teroristy. Již dnes se dá vyrobit pomocí moderních metod
genového inženýrství v podstatě jakákoliv rostlinný, bakteriální či živočišný
toxin, jakmile poznáme jeho chemickou strukturu a uměle vyrobíme nebo z
biologického zdroje izolujeme úsek DNA, který tuto strukturu kóduje. Výroba
sama pak už je jen otázkou rutinního postupu a vhodného technologického
zařízení.
Budoucnost toxikologie
však nespočívá jen ve studiu chemických látek, u nichž hrozí zneužití pro
válečné nebo teroristické akce. Na dalším rozvoji toxikologie je závislá i
budoucnost nových, účinnější a bezpečnějších léčiv, nových materiálů pro nové
a dosud nepoznané technologie a výrobky, účinná kontrola výroby chemikálií a
veškeré manipulace s nimi, tvorba a ochrana životního prostředí, boj za trvale
udržitelný život i zvýšení kvality života.
